Vitajte

Již Ibrahim ibn Jakob zminuje v 10. století velké rozšírení chovu koní v Cechách, dokonce v souvislosti s jejich exportem. Také velké rozšírení nekterých remesel - sedlárství, uzdarství apod. svedcí o velké poptávce na trhu a tedy o znacném rozšírení chovu a využití koní prímo v tuzemsku. Vetšina rytin z kamenu nalezených na Libušinském hradišti, pocházejících z prelomu 10. a 11. století zobrazuje motivy koní, hríbat nebo jezdcu. Kone se chovali predevším pro potreby nobility - k doprave a válce. Knížata a pozdeji i samotní feudálové si casto drželi velká stáda koní pro potreby svých ozbrojených družin. Také rytírské rády (Johanité, Templári aj.) cílene chovaly a cvicily válecné kone pro své potreby. libusin Nákres rytiny jezdce z kamene c.pr.90/49 z Libušínského hradište. 10.-11.st. Ackoli byl težkoodený bojovník (nobiles, comites, rytír...) schopen úcinné bojové akce i jako težký pešák (napr. pri dobývání nebo obrane pevností aj.), jeho místo bylo predevším v sedle kone a to z mnoha duvodu. V sedle težkého bojového kone, se založeným kopím v plné výzbroji a výstroji, predstavoval jednu z nejstrašnejších zbraní stredovekých bitevních polí. Kun jezdci umožnil vyvinout vysokou rychlost pro celní úder (kolem 300-400m/min dle zatížení, typu kone, terénu apod.), jímž težká jízda zpravidla zahajovala stret. Do 11. století držel jezdec kopí pri útoku zdvižené v pravé ruce a úder zasazoval bodem - soude trochu opatrne dle ikonografických pramenu, zpravidla bodal asi shora. Ve 12. století ale již zakládal jezdec své dlouhé kopí pevne do podpaží a míril jím šikmo pres hlavu kone tak, aby protivníka mel po levé strane, kde byl také zavešen štít. Tak byl zároven sám chránen pred kopím protivníka. Štít, kterým se chránil, sice sám o sobe kopí soupere zastavit nemohl, ale zkušený bojovník mohl štítem hrot kopí srazit stranou. Pri založení kopí do podpaží jezdec již neútocil bodem rukou jako dríve, ale nárazem pevne zapreného kopí, kdy potrebnou sílu a rychlost mu dodal pouze rozjetý kun. Založení kopí umožnilo jezdci prenést energii nárazu pres vysoké sedlo na hmotu kone, takže úder byl nesmírne silný - pokud zasáhl presne svuj cíl a jeho kopí nebylo sraženo stranou, neexistovala už žádná zbroj, která by jej mohla zastavit, protože veškerá energie nárazu byla soustredena v jediný bod na hrotu kopí. V samotné bitve pak byl kun nejen dopravním prostredkem, ale kvalitne vycvicený, byl také sám o sobe nebezpecnou zbraní - údery kopyt mají smrtící sílu a kun se zkušeným jezdcem v sedle dokázal pod sebou v husté bitevní skrumáži sám spoustu peších bojovníku rozdupat a rozdrtit.