Architektura

Benediktini Typ benediktinského kláštera prošel v Evrope dlouhým vývojem již od 4. století, kdy došlo k prvnímu velkému rozvoji západního mnišství. Benediktinský klášter v Evrope (a tedy i v Cechách, ne všechny kláštery z této doby se však dochovaly s jasnou dispozicí) mel tradicne vlastní kostel bazilikálního typu se dvema vežemi na západe, prícnou lodí, apsidou v záveru, ve 12. století (pod vlivem reformních proudu, viz Cluny) nove bez zvýšené krypty (prostor v chrámu se tak oproti predchozímu stavu výrazne zceloval), s postranními kaplemi (ci lodemi) a se zvýšenou zvonicí nad krížením lodi a transeptu (prícné lodi). Klausura mela ctyri ramena na jižní strane kostela, rozkádající se okolo tzv. rajského dvora (který obíhala krížová chodba - ambit). V severní cásti klausury se konala kapitulní shromáždení, ve východním krídle byla vytápená místnost pro mnichy (kalefaktorium) a v patre dormitár (spolecná ložnice). Na toto krídlo navazovala lázen a latriny. Na jižní strane se nacházel refektár (spolecná jídelna) a kuchyne, v patre vestiarium (šatna) a dále na jihu pivovar a pekárna. V západní cásti bylo cellarium (zásobárna) a také místnost pro návštevy. Na severní strane klášterního kostela se rozkládala hala pro hosty, príbytky fortnýre, predstaveného klášterní školy a místnosti pro cestující mnichy. V blízkosti kostela zde byla škola a obydlí opata, lékarský dum se zahradou s lécivými rostlinami, a dále hospodárské zázemí kláštera (zahrada, drubežárny, chlévy, stáje, sýpky, príbytky remeslníku, mlýny, stoupy, sušárny atd.) Od 11. století pak byla do této ustálené struktury pridána kapitulní sín s kaplí P. Marie (ve východním krídle klausury), parlatorium (hovorna ve východním krídle klausury - konvent mel zachovávat mlcenlivost, zde mohl hovorit clen konventu s nadrízeným) a lavatorium (kaplovitá stavba nad studnou u jižního ramene klausury, sloužící k omývání rukou pred vstupem do refektáre). Typ benediktinského kláštera výrazne ovlivnil vzhled a dispozici klášterních areálu dalších stredovekých mnišských, rytírských a kanovnických rádu. Cisterciáci Podle rádových statut mel cisterciácký klášter vzniknout ve zcela pusté krajine. Protože to ne vždy bylo možné, objevil se záhy požadavek, že všechny klášterní stavby musejí být od sveta oddeleny klausurní zdí. Stavba byla zahájena vybudováním základních staveb pro 12 mnichu a opata - tedy svatyne, refekráre, dormitáre, príbytku pro hosty a vrátného. V klauzure bylo pritom dále výrazne oddeleno východní krídlo pro kneží, a západní pro laické bratry (konvrše); obe skupiny obyvatel jednoho konventu tvorili dva uzavrené svety, které využívaly jen svých vlastních prostor a nesetkávaly se ani cestou do kostela, a dokonce ani v kostele, který byl rovnež rozdelen príckou (chór a transept náležel knežím, lod konvršum). Klášterní kostel byl bazilikálního typu bez veží (pouze se zvonicí nad krížením lodi a transeptu) a casto s pravoúhle zakonceným chórem. Umelecké vybavení kostelu bylo ve shode s rádovými predpisy velmi strohé, ac v nekterých prípadech byly tyto porušovány (porizování barevných oken, vysokých zvonic, kamenické výzdoby hlavic sloupu a portálu, složitých a barevných kamenných podlah). Soucástí areálu cisterciáckého kláštera byl kostel pro laiky, kterým rád (na rozdíl od benediktinu) neumožnoval vstup do klášterního kostela. U vstupní brány se rozkládalo opatství a budova pro hosty, v západní cásti pak byly hospodárské stavby (cisterciácký klášter živila v této dobe zpravidla soustava hospodárských dvoru, jejichž provoz zajištovali sami konventuálové, tedy predevším konvrši). Rytírské rády Rovnež zde se uplatnil vliv dlouhým vývojem ustáleného schématu benediktinského konventu, navíc pak rovnež nekteré momenty ze svetského prostredí (obytné paláce, stáje pro kone rytíru-clenu rádu, opevnení areálu apod.); mimoto nemeli zakladatelé zpravidla k dispozici velké prostory a proto jsou tyto kláštery dispozicne neustálené, casto se jednalo o shluk budov na pomerne malé ploše. Navíc v blízkosti vlastních klášterních budov se nalézal samotný špitál, o který se rytíri starali. Príkladem komendy rytírského rádu muže být kupr. areál johanitského kláštera u P. Marie pod retezem v Praze, kde na jižní strane konventního kostela byla vybudována klausura, na severní pak dum komtura. Dále se zde nalézaly hospodárské objekty, laický kostel, lázne a.j., celý areál byl obehnán mohutnými hradbami. Zajímave rešená je komenda ve Strakonicích (již z 13. století), kde jde o jakýsi konglomerát šlechtického sídla a johanitského kláštera. Rovnež nedávno objevená komenda v Ceském Dubu byla zrejme typickou ukázkou rádové architektury s obrannými patrovými budovami. Podobne vypadaly komendy dalších rytírských rádu a také reholních kanovníku (predevším premonstrátu).